Kázání a úvahy

Kázání a úvahy

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Židům 4,12)

A jestliže je opravdu živé a mocné, pak stojí za to se do něj ponořit, kopat a kutat, aby z něj člověk ten život vydoloval ven. Takže tady najdete právě takové hledání v Božím Slově, někdy kratičké a někdy delší, a snad občas i nějaký ten překlad od lidí daleko slovutnějších, než je moje maličkost.


Út 29. 9. 2009

Buď rozhodný!

Buď rozhodný a udatný… (Joz 1:6)

Když se blížily Davídkovy druhé narozeniny, řekli jsme si, že jakožto milující rodiče bychom mu měli zakoupit nějaký ten dáreček – no a pro přerostlá batolata se už od stvoření světa nejvíc hodí téměř jakékoli hračky. I vydal jsem se s manželkou i s dítětem do největšího brněnského hračkářství…

…a už to znovu neudělám, tedy aspoň ne do doby, než mrňous trochu povyroste. Jako kdybych držel na vodítku malého vzteklého pejska. „Jé, trrtor,“ (rozumějte, „traktor“), „masinka,“ „motoka“ (za druhé „o“ doplňte „r“) a bohužel i čtyřkolových silničních dopravních prostředků byl takový výběr, že kdybychom ho za použití nemalé síly neodvedli pryč, asi by se v nich přehraboval dodnes. Myslel jsem si, že když půjde s námi, tak si bude moci vybrat něco, co se mu líbí, ale zjistil jsem, že takového rozhodování zkrátka není zatím vůbec schopen.

U malých dětí to chápeme – teprve se musí naučit volit a rozhodovat mezi spoustou různých možností. Ale jak často se to týká i nás dospělých – nejsme schopni se rozhodnout, a když už nějaké rozhodnutí uděláme, často v něm nevytrváme, první nesnáz a obtíž nás až příliš snadno vykolejí z nastaveného kurzu.

Podívali bychom se tedy společně na rady, které nám Bible dává, abychom navždy nezůstali jen pláštěm, který se nechá unášet větrem, ale dokázali pevně stát za svými rozhodnutími. Zde jsou: (1) Nebuď blázen – nech si poradit. (2) Nejednej ukvapeně – buď rozvážný. (3) Neboj se lidí – boj se Boha.

Buď rozhodný!
St 27. 5. 2009

Úsvit víry a mračna nad ním

Autorem kázání je C. H. Spurgeon, originál je zde.

A otec toho chlapce ihned se slzami vykřikl: „Pane, já věřím! Pomoz mé nevíře!“ (Mk 9:24)

Minule jsme se zamýšleli nad cestami, po kterých víra vchází do duše. „Víra je ze slyšení.“ Je mým radostným přesvědčením, že minulou neděli skutečně zavítala k mnohým a že se mohli odhodlat k plné závislosti na Pánu Ježíši Kristu co se týká spásy jejich duše. Každý dobrý pastýř ale ví, že nejpečlivěji by se měl starat o čerstvě narozené beránky, a tak se mi zdálo vhodné, abychom dnešního rána přemýšleli o těch, kdo teprve nedávno uvěřili v Krista, a pokusili se je posílit a pomoci jim ve vážných zkouškách, které často provázejí jejich současný stav, kdy jsou ještě velmi slabí.

Úsvit víry a mračna nad ním
27. 2. 2009

Pavel – jeho plášť a knihy

Autorem tohoto kázání je C. H. Spurgeon, originál je zde

Plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, přines s sebou, též knihy a zvláště pergamen. (2 Tim 4:13)

Blázniví lidé občas utrousí nějaké pohrdavé poznámky k drobnostem v Písmu. Diví se, proč je v inspirované knize zmiňována tak maličká záležitost jako plášť, měli by však vědět, že to je jen jedna z mnoha známek toho, že tato kniha pochází od stejného autora jako kniha přírody. Copak v celém stvoření kolem nás nejsou věci, které naše krátkozrakost nazývá maličkostmi? Jakoupak zvláštní hodnotu má sedmikráska na trávníku nebo pryskyřník na louce? V porovnání s burácejícím mořem nebo s věčnými horami se zdají být tak nepatrné! Pročpak má ten prozpěvující ptáček své peří tak nádherně vyšperkované a proč někdo vynaložil tolik pozoruhodného umu na křídla motýlů? Proč tak zvláštní soustrojí pro nohu mouchy nebo neskutečně přesné uspořádání optiky v oku pavouka? Mají snad být takové věci vypuštěny z plánu přírody, protože se mnohým lidem zdají nepatrné? V žádném případě, vždyť nesmírnost božské zručnosti je zřejmá jak v malém, tak ve velkém, a stejně tak je tomu i v Písmu Svatém, ty maličké věci zakonzervované v jantaru inspirace jsou vše jiné, jen ne mimo mísu nebo nemoudré.

Pavel – jeho plášť a knihy
St 18. 2. 2009

Sarx

Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého. (Ř 7:18)

Jednou jsem mluvil s člověkem, který zrovna procházel dost těžkou situací. A jak už to tak, když se nám věci sypou na hlavu, bývá, v srdci se nám vyrojí spousta pochybností o Bohu, Jeho spravedlnosti i lásce. „Prosím tě, odkud se to bere?“ ptal se mne ten človíček, zděšený z toho, co všechno se náhle začalo objevovat v jeho srdci a zachvacovalo ho to jako oheň.

Smál jsem se mu (v dobrém ovšem). „Ty nevíš?“ ptal jsem se. „Odpověď máš támhle v tom verši! To jsi ty!“ Ano, ty. Tvá stará, hříšná přirozenost. Sarx.

Když si uvědomíme, kdo říká slova v onom verši, užasneme asi ještě o trochu víc. Tohle „sebehodnocení“ pochází od apoštola Pavla, muže, který by klidně zemřel za lidi, co ho nenáviděli, s těmi, kdo ho ponižovali a měli ho za blázna, jednal tiše a mírně, těžkosti snášel, zlé neodplácel zlým. I on ale věděl, co je ve skutečnosti zač.

Podívali bychom se tedy společně na to, jak moc zkažená je naše stará přirozenost, jak je silná, jak to chce Bůh řešit, co máme dělat my a co se stane, když svou povinnost zanedbáme.

Sarx
Út 10. 2. 2009

Odměny a tresty

Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. (Žd 11:6)

Když jsem byl ještě malý kluk, měl jsem na kluka jeden poměrně neobvyklý koníček: rád jsem pekl buchty. Bavilo mne to, a tak jsem se občas v sobotu sebral, vzal jsem kuchařku, našel jsem si co nejexotičtější recept a snažil jsem se něco ukuchtit. Docela mi to šlo a maminka byla spokojená, že nemusí na neděli péct sama.

Jenže po čase se v hlavě rodičů vylíhl jeden takový celkem logický nápad: že když už teda peču, tak co takhle dát mi to jako povinnost, abych to za maminku vzal tak nějak napořád, ne jen když se mi bude zrovna chtít.

Opatření mělo ale dva důsledky, jeden chtěný a druhý pravděpodobně nechtěný: ano, pekl jsem buchtu každý týden, ale celá věc se mi jaksi znechutila, už jsem nehledal nové recepty a nijak moc jsem se nesnažil, zkrátka jsem to většinou odbyl tou nejjednodušší buchtou, jakou jsem našel.

Proč? Co se na celé věci změnilo?

Jedna nesmírně podstatná věc: Dokud to bylo dobrovolné, náležela mi za to odměna, ano většinou jen pochvala a vědomí, že je někdo rád, ale i přesto odměna. Jakmile to byla povinnost, žádná odměna už nebyla na pořadu dne, ale pokud jsem nesplnil svou povinnost, následoval trest. A to se na motivaci člověka dost podepíše.

Podívali bychom se tedy skrze brýle odměny a trestu na nejčastěji zmiňované křesťanské činnosti – evangelizaci, modlitbu, čtení Bible a službu.

Odměny a tresty
St 28. 1. 2009

Boží hněv

Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. (Ř 1:18)

Když přijde řeč na Boží hněv, míváme před očima jednu ze dvou nejčastějších karikatur Všemohoucího. Ta první si všímá chvil, kdy „ten strašný a krutý Bůh nařídil vybít celý národ“, či „poslal medvědice na ty ubohé výrostky, co se jen trošku posmívali“ a naprosto zanedbává trpělivost a lásku, lásku, která byla ochotná položit svůj život za ty, kdo ji křižovali. Není tedy pak divu, že při takovém pohledu je z Boha krutý tyran, nesnášenlivý nelida vyžívající se v mučení a trápení nebohých a vcelku nevinných lidí.

Ta druhá si zase všímá všech nádherných slov o lásce, ráda připomíná kříž i oběť, která na něm za nás dobrovolně visela, Boží láskyplné a cituplné nitro, něžnost a ochotu, ale zato věnuje pramalou pozornost událostem jako vypálení Sodomy a Gomory či zkáza Jeruzaléma, kdy matky jedly maso svých dětí. Přesto jednu i druhou věc učinil tentýž Bůh, spravedlivý i laskavý, hněvající se i odpouštějící, soudce i dárce milosti.

Podívali bychom se tedy společně na Boží hněv, proč se Bůh vlastně hněvá, na jaké věci se Bůh hněvá, jaký je Jeho hněv, letmo si něco povíme o Jeho soudech na Zemi a nakonec co s tím.

Boží hněv
St 28. 1. 2009

Víra a svědomí, aneb jak (ne)ztroskotat ve víře

„Abys… bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali ve víře.“ (1 Tim 1:18–19)

Tuto Pavlovu výzvu Timoteovi znám již léta. Přesto pro mě byla dlouho spíše než praxí teorií, které jsem příliš nerozuměl. To změnila až zkušenost, kterou jsem prožil na počátku své služby ve Znojmě.

Víra a svědomí, aneb jak (ne)ztroskotat ve víře
St 28. 1. 2009

Letmý komentář ke Zjevení

„Křesťany lvům,“ nesl se onen pokřik toho léta opět římským impériem. Ani pod císařem Domiciánem se křesťané neměli o moc lépe, než svého času pod Neronem – i on je nechával pronásledovat, zabíjet a utlačovat a posílal je do vyhnanství.

Není divu, že se v onen čas neslo k nebesům mnoho tichého volání, proseb, zoufalých žádostí, a ano, také pochybností.

Jsou dvě, které v takových časech útočí na křesťanské mysli s obzvláštní zuřivostí. „Skutečně se to Bohu nevymklo z rukou?“ ptá se první, když se dívá, jak je Jeho lid rozháněn a ničen. „Má smysl žít svatý život, když výsledkem jsou jen potíže a těžkosti, které bych jinak neměl?“ naříká druhá a občas ve skrytu závidí svévolníkům, jak si pokojně žijí.

Právě do takových časů a takových otázek posílá Ježíš svému lidu list, který známe jako Janovo Zjevení.

Co je s podivem, posílá ho jednomu vyhnanci, kterého císař vypověděl na ostrov Patmos, vyhnanci, který na onom ostrově nakonec umírá, vyhnanci, kterého měl rád.

A dává odpovědi.

Letmý komentář ke Zjevení
Po 3. 11. 2008

Bible a půjčky

Už máte také nějakou půjčku? Maličké přečerpáníčko účtu? Novou ledničku na splátečky či splátečičky? Nebo rovnou hypotéčku? Koneckonců, proč ne, říkají si lidé, vždyť to stejně dělají všichni, a co dělají všichni, to přece… nu ano, může to být pěkná hovadina, jak to už tady na naší hříšné Zemi někdy chodí.

Třebaže se Bible zabývá především spásou duše, nachází se v ní také spousta moudrých a zajímavých rad do života, a světe div se, nejen do toho věčného v nebi, ale především do toho pozemského. A rady jsou to veskrze praktické, takové, které mohou člověk uchránit od nejednoho karambolu a naraženého nosu.

Podívali bychom se tedy, co Bible učí o půjčkách a půjčování, a to v těchto bodech: (1) „Kolik je lichvářský úrok“ aneb Boží pohled na půjčky, (2) Je hřích půjčit si? (3) Skaut je hospodárný, a co křesťan? (4) Jenže „zloději vykopávají a kradou“ aneb „co je to inflace“ (5) Nejjistější investice.

Bible a půjčky
12. 9. 2008

Spor a svár

S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého. (Př 3:30)

Každého dne se ten proud line ze země k nebesům…

Ne, není to proud chvály a uctívání, není to řeka projevů úcty a obdivu a želbohu se ani nedá říci, že pramení jen z úst bezbožníků. Vždyť jak často z týchž úst vychází žehnání i proklínání.

Ba ne, voda téhle bystřiny je zakalená, plná jedu a bolesti. Křičí, ječí, dožaduje se, dupe nohou a tříská nádobím, vyčítá, bije do tváře, ponižuje a zašlapává.

Vody Meriby, vody sváru…

Podívali bychom se tedy společně, co je to spor a svár, jak se dá řešit, kdo a co je jeho častou příčinou, kdy se z výměny názorů stávají spory a proč je mnohdy dobré neodporovat zlému člověku.

Spor a svár