Kázání a úvahy

Kázání a úvahy

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Židům 4,12)

A jestliže je opravdu živé a mocné, pak stojí za to se do něj ponořit, kopat a kutat, aby z něj člověk ten život vydoloval ven. Takže tady najdete právě takové hledání v Božím Slově, někdy kratičké a někdy delší, a snad občas i nějaký ten překlad od lidí daleko slovutnějších, než je moje maličkost.


Po 8. 1. 2007

Jistota spasení

Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ (Sk 16:31)

Jeden muž, nenapravitelný opilec a kuřák, seděl toho dne v doktorově ordinaci. Jeho zdraví už bylo bezbožným a zlým životem natolik podlomené, že každý večer uléhal se zoufalým přáním, aby se ráno probudil.

Lékař mu udělal diagnózu, prohlédl ho ze všech možných stran, poslal ho na dodatečná vyšetření pod všemožnými moudrými a chytrými přístroji, a když bylo vše dokončeno, pozval si ho zpět do své ordinace.

Jistota spasení
Čt 21. 12. 2006

O svědomí

Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi. (Sk 24:16)

Svědomí. Angličtí Puritáni v sedmnáctém století nazývali svědomí „malým světlem“, které září v každém člověku a ukazuje mu, co je dobré, a co je zlé. Že je v každém z nás, pevně zabudovanou součástí našeho vnitřního člověka, není třeba dokazovat, vždyť jak věřící, tak nevěřící občas cítí jeho ostny, jak se zarývají do jeho vědomí. Velkým světlem byl pak v očích puritánů Duch Svatý. Ano, svědomí totiž člověku ukazuje v nějaké míře, co je dobré, a co je zlé, ale protože je samo pokřivené, a čerpá z neúplného a často falešného poznání, ukazuje tak často špatně. Ukázali bychom si tedy co je to svědomí, proč je důležité držet si ho čisté, jak je možné očistit své svědomí a co to znamená mít na něm vypálený cejch.

O svědomí
Čt 21. 12. 2006

Co je to oživení (revival)?

Slovo „oživení“ už v našich ústech zdomácnělo. Stále hovoříme o modlitbách za „oživení“, nebylo by tedy pěkné vědět, co tím míníme? Pán řekl o Samařanech: „Vy uctíváte to, co neznáte,“ kéž neřekne o nás, „vy vůbec nevíte, za co prosíte“. Slovo oživit (anglicky „revive“) je z latiny, a jeho význam je zhruba takový – znovu žít, znovu obdržet život, který již skoro vyprchal, roznítit v plameni jiskřičku, která již téměř uhasla.

Co je to oživení (revival)?
8. 12. 2006

Svěř Hospodinu své počínání

Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. (Př 16:3)

Co to znamená svěřit své počínání Hospodinu? Bible zde mluví o počínání, o jednotlivých skutcích, které vedou k naplnění nějakého cíle. Ne, Bůh není jen nějaký ukazatel na cestě, Ježíš není jen šipka s nápisem „Tudy do Nebe“, On je živý Spasitel, Bůh a král. A na jednom místě říká on sám o svých učednících: „Hle, já a děti, které mi dal Bůh.“ Děti, které dostal od svého Otce v nebesích, ovce, které vede jemnou a něžnou, však přesto nesmírně zkušenou rukou, jeho přátelé, maličcí. Počítáš se také k nim? Jsi také v Boží rodině, se svědomím čistým jako padlý sníh, s tou požehnanou nadějí na věčnost, s pevnou jistotou, že i sama smrt ti bude požehnáním? Pak, jestliže jsi dítě, svěř i své dětské počínání na cestě do nebes svému Otci, právě tak, jak to dělají malé děti.

Svěř Hospodinu své počínání
St 29. 11. 2006

Rušíme vírou Zákon?

Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme. (Ř 3:31)

Na počátku, když Hospodin Bůh vytvářel Zemi i vše, co je na ní, vepsal do stvoření své zákony. Zákon je vždy věc neviditelná, přestože její důsledky mohou být všem zřejmé, tedy všem, kdo mají oči k vidění a uši k slyšení. Dnes všichni vzdělaní lidé ví, co je to zákon gravitace, a umíme přesně popsat, co se stane, pustíme-li někde cihlu. Spadne na zem, jak překvapivé, že? Ale přesto, že je to věc tak zřejmá, viditelná, a nikdo by neočekával, že se stane cokoli jiného, museli lidé čekat až do dob pana Newtona, aby, podle legendy osvícen padajícím jablkem, dokázal tento zákon popsat. Newton nevynalezl nic nového, jen popsal cosi, co již bylo rukou Všemohoucího zapsané do stvoření.

Rušíme vírou Zákon?
Po 6. 11. 2006

Zodpovědnost

Tady začíná naše první ouvej. Víš moc dobře, jak skončil ten člověk, který hovořil jako poslední, znáš konec toho podobenství, i když jsem tu neuvedl celé verše. Špatně. Móóc špatně. A tak si člověk říká ve svém srdci: „Raději nemít žádnou zodpovědnost, než abych se musel jednou takhle zodpovídat,“ a jakékoli zodpovědnosti se obloukem vyhne. Zdá se mu, že zodpovědnost Bůh vymyslel jako chlapa, co za námi stojí s mečem a bičem. Bič má na to, aby nás popoháněl, když se budeme na cestě flákat, a meč má pro to, aby nás při první vážné chybě sťal, a ukončil náš život způsobem, který nebude nijak slavný. Radši se tedy s tím chlapem vůbec nepotkat, že?

Zodpovědnost
Čt 26. 10. 2006

Lazare, pojď ven

Kámen zapadl do kolejí, které byly přichystané přímo na něj. Poslední paprsek světla byl najednou udušený, a v hrobě zavládla tma. Lazar byl mrtvý. Ještě pár dní zpátky chodil po zemi, plný života, a dokonce i ve své nemoci se ještě pořád mohl hýbat, hovořit, ano, byl v něm život. Ale teď už ne. Lazar je mrtvý. Leží tam v hrobě, omotaný plátnem a nabalzamovaný, bezmocný, tichý, netečný.

Lazare, pojď ven
St 27. 9. 2006

O Víře - vyučování

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. (Židům 11:1–2)

Vždy říkám, že jestli dnešním křesťanům v naší zemi něco chybí, tak je to právě víra v Boha. Jak říká i náš biskup, Rudolf Bubik, zvykli jsme si žít bez Boha, jako v Egyptě si vodu pro svůj život našlapat závlahovým systémem, místo abychom čekali na déšť z nebes. Já říkám, že náš Bůh jakoby volal: „Pomož si sám, a já ti pomůžu. Tedy možná.“ Jak je tomu tedy s vírou, co to je, jak z ní žít, když je psáno, že „spravedlivý bude žít z víry“?

O Víře - vyučování
St 27. 9. 2006

Neztracenější z hříšníků

Pověz mi, kam se půjdeš podívat, když budeš hledat ty nejztracenější lidi na Zemi, ty, kteří bloudí po světě beze světla, snad již skoro bez naděje? Bude to na ulice, kde někdy vídáš ležet bezdomovce? Že by snad právě tihle lidé, kteří již nemají často ani vůli vydělávat si vlastní rukou na obživu, ba, často ztratili všechnu svou sebeúctu, a žijí jen ze dne na den jako zvířata?

Nebo snad půjdeš hledat mezi partu narkomanů, kteří své životy utápí v beznaději a nejistotě, to jediné, co jim ještě na světě dělá radost, je pro ně zároveň i jistou smrtí, upírem na žilách, který z nich pomalu vysává život?

Neztracenější z hříšníků
St 27. 9. 2006

O víře - dopis

Příliš smělá jsou vaše slova proti mně, praví Hospodin. Ptáte se: „Co mluvíme proti tobě?“ Říkáte: „Sloužit Bohu není k ničemu. Co z toho, že jsme před ním drželi stráž a že jsme chodili před Hospodinem zástupů zachmuřeně? Proto za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností, pokoušejí Boha, a přece uniknou.“ (Mal 3:13–15)
Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest, a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. (Žd 11:6)
Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane, je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. (Jk 1:6–8)

O víře - dopis