Biblické

Biblické

Kniha Knih zůstává neměnná po staletí. I Boží Syn říkal o ní, že nepomine žádná čárečka, ani nejmenší písmenko z ní, dokud se všechny věci nestanou. Slovo Boží je tedy opravdu věčná skála, která ční nad vířivé a často zrádné proudy lidského snažení. Proto se tyto povídky nesnaží o nic nového, nic převratného. Slovo Boží má totiž moc i dnes, je živé a ostré, a jeho příběhy jsou i dnes aktuální. Kéž by i Tobě mohlo těchto pár slůvek ukázat v živých barvách to srdce na nebi i na Zemi nejnádhernější.


St 27. 5. 2009

Poslové

Lukáš Makovička
2564x přečteno

Peres vešel do trůnního sálu hned za posly, kteří měli za úkol procházet Judskem. Ti v duchu jásali a radostně si šeptali, vždyť Judsko jednomyslně poslechlo jejich hlasu a přislíbilo, že slavnost rozhodně nezanedbá.

To on nepřivedl nikoho. Ani jednu duši.

Díval se na své bratry, jak se radují, a i když byl v koutku srdce rád za to, že aspoň někdo měl úspěch, nedokázal se z celého srdce přidat k jejich radosti.

On nepřivedl nikoho.

Poslové
Po 16. 2. 2009

První večeře

Hanka Šmikmátorová
2835x přečteno

Následující příběh pochází z knížky Garryho Friesena „Decision Making and the Will of God“ (Rozhodování a Boží vůle). Více se o této knize a jejím autorovi můžete dozvědět zde.

Adama trápil hlad. Měl za sebou dlouhý den, který strávil pojmenováváním zvířat. Odpoledne si zdříml, což bylo osvěžující, a následné seznámení s Evou bylo nepochybně vzrušující. Ale když se slunce začalo chýlit k západu, Adam zjistil, že mu hlady kručí v břiše.

„Myslím, že bychom měli jíst,“ otočil se na Evu. „Říkejme tedy večernímu jídlu večeře.“

„Ó, Adame, ty jsi tak rozhodný,“ řekla Eva. „To se mi na muži líbí. Myslím, že jsem také vyhladověla – to bude tím rozruchem okolo mého stvoření.“

A začali se bavit o tom, jak tu večeři uspořádají.

První večeře
Po 28. 7. 2008

Asafův problém

Lukáš Makovička
2725x přečteno

Milý Davide, vzácný a drahý příteli,

1 Jak je k nám Bůh dobrý! Jak se stará o Izrael a o ty, kdo mají čisté srdce! Jakou péči nám projevuje a jakou starost o nás má!
2 Ale já jsem přes to všechno málem sešel z Jeho cesty, odbočil, zabloudil. Málem jsem si řekl: „Hle, nemá to cenu chodit tudy, je to k ničemu.“
3 Ptáš se proč? Co mne k takové bláhovosti mohlo vést, zvlášť když tu na plná ústa vyprávím, jak je náš Bůh dobrý? Inu, stalo se to, když jsem se rozhlédl kolem sebe a tu jsem uviděl, že po Zemi chodí mnoho zlých lidí, lidí žijících potřeštěně a svévolně, kteří si přes všechno to zlé, co vykonali, žijí v klidu a v pokoji. Na můj vkus až příliš mnoho!

Asafův problém
19. 10. 2007

Nazaretští

Lukáš Makovička
2933x přečteno

„Baešo, zavolej na Ješuu, ať si jde s námi hrát,“ křičel malý Asáel na svého většího bratra. Objevil totiž v háji za vesnicí vykotlaný strom a chtěl se o svůj nález se všemi podělit.

„Ten nepůjde,“ oznámil s kyselým obličejem Baeša zklamanému Asáelovi, „prý musí dneska pomáhat tátovi s novou židlí, kterou dělají pro starého Zacharjáše. A znáš ho, Asáeli,“ odplivl si do prachu, „cituje Tóru líp, než nejeden rabín, že má prý ‚ctít otce svého i matku‘. Asi touží, aby se mu na zemi dobře vedlo,“ zakončil ještě s lehkým úšklebkem.

Nazaretští
19. 10. 2007

Neviditelný válečník

Lukáš Makovička
2829x přečteno

Azarjáš byl pořádně nahněvaný, z očí mu sršely blesky a obočí se mu sevřelo jako husté mraky. Jistě, ctít Hospodina a brát vážně jeho přikázání, to byla jedna věc, a Azarjáš býval vždy jedním z prvních, kdo se zastávali cesty jejich otců, ale tohle, tohle byla docela obyčejná šílenost.

Díval se na pláň před sebou, na vojsko, které proti Judovi vypravil Jarobeám, král Izraele, a tiše zuřil. Ten šílenec Abijáš zavede celou zemi do záhuby, spílal alespoň v myšlenkách svému králi, copak si ten hlupák neumí spočítat, že se čtyřmi sty tisíci proti osmi stům neobstojí? Proč si raději včas nezajistil nějakého mocného spojence – třeba Egypt nebo Aramejce – ale ne, my prý spoléháme na Hospodina.

Neviditelný válečník
Po 1. 10. 2007

Modlářova zpověď

Lukáš Makovička
2902x přečteno

Slyšte mne, hory, slyšte hvězdy, slyšte, ó synové člověka, můj pláč, mé bědování. Jak jsem padl! Slétl jsem z výše jak padlá hvězda, jako jitřenka za úsvitu jsem zhasl, oči mám slepé a uši hluché jako ti, kterým jsem začal sloužit. Proč se to stalo? Jaký bláznivý nápad mne k tomu pohnul? Proč jsem se dal zlákat lidskými povídačkami a bájemi, a vyměnil jsem Všemohoucího za pouhé nic, za přelud, který nemá trvání, za pány bez života? Slyšte tedy, synové člověka, jak jsem padl já, jeden ze synů Adamových, kterým sám Hospodin svěřil vládu nad Zemí a vším co je na ní, slyšte žalostný příběh, jak mne zotročili ti, kterým jsem měl vládnout.

Modlářova zpověď
St 15. 8. 2007

Jeden musí zemřít za lid

Lukáš Makovička
2871x přečteno

„Co si počneme?“ volal před celým Sanhedrinem jeden ze zákoníků, „vždyť ten člověk činí mnohá znamení! A když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“

Mnoho hlav mu přikyvovalo, a oči všech farizeů byly více než ustarané.

Cožpak neviděli zástupy, jak se o něm dohadují? Na ulicích jedni říkali: „Je dobrý,“ a druzí zase: „Ne, jen svádí lidi,“ a tak byl lid rozdělen na dva tábory.

Jeden musí zemřít za lid
Po 25. 6. 2007

Osamělý

Lukáš Makovička
2940x přečteno

Je jitro. Úsvit se již probouzí z nočního spánku, a slunce vystrkuje své paprsky zpod peřiny mraků.

Svítá, a temnota odchází.

Ne tak pro něj. Dívá se očima svého srdce na krajinu, a to se svírá úzkostí a bolestí. Je mu strašlivě smutno, ze vší té nepravosti kolem, z každého hříchu a špatnosti, hle, vždyť ještě před několika lety si ti, kdo takové věci páchali, nemohli dovolit o svých činech ani zašeptat, a dnes… dnes se nosí po ulicích jako pávi, vládnoucí, vyvýšení.

Osamělý
Út 24. 4. 2007

Hostina

Lukáš Makovička
3034x přečteno

Ten den byl nad jiné slavný. Králové i královny se sjížděli z dalekých končin, a zemi zahalila radost a veselí. Jaký to byl den! Ptáčci zpívali jako o závod, kopretiny se ukláněly do větru a paprsky tančily do rytmu nádherné hudby. Tím vším pronikal hluk mnoha hlasů, šelest tichých rozhovorů, slůvka zvonící radostí.

Vešel do místnosti snad až jako poslední, nechtěl se nikam cpát.

Tiše pozdravil pár lidí okolo, ale jeho mysl se kochala nádherou a slávou toho dne.

Hostina
Po 22. 1. 2007

Velmi jsem toužil

Lukáš Makovička
2966x přečteno

Snáší se noc, ale za okny toho domu je příjemné teplo. Na stěnách visí plápolající lampy, ze kterých se line něžně tlumené světlo. Místností se rozléhá hovor několika mužů, kteří se sem tohoto dne sešli.

Je den před svátkem stánků, dnem, kdy lid izraelský slaví zázračné vyvedení z Egypta, dnem, kdy sám Všemohoucí pozvedl svou paži, aby bránil svůj lid, a až do hlubin mořských srazil pyšného vládce Egypta. A zde, v malé místnosti, jakoby zapomenuta okolním světem, setkala se malá skupinka lidí, aby společně vzpomněli na tuto podivuhodnou událost.

Velmi jsem toužil