O studnici

Lukáš Makovička
7958x přečteno
O studnici

Proto se ta studně nazývá „Studnicí Živého, který mě vidí“ (Gn 16,14)

Abych trochu ozřejmil verš, který se nachází v záhlaví těchto stránek, povyprávím trošičku příběh, který se k němu váže. Abraham, Boží přítel, dostal od Boha zaslíbení, že se mu narodí syn, a že jeho dětí bude nakonec jako písku na mořském břehu. Ale jak už to někdy bývá, roky míjely, a kde nic tu nic. I rozhodl se Abraham, že v tom Bohu trochu pomůže, a syna si opatřil z Hagar, své služky.

Tím si na sebe ale přivedl pěknou řádku potíží. Hagar si najednou připadala mnohem důležitější, a Sára, jako úplně obyčejná žena, začala pěkně žárlit. K tomu byl ještě malý Izmael asi pořádný rošťák, ba, víc než to, Bible říká, že to byl takový malý človíček, co si liboval v rozdmýchávání svárů. A tak jednou pohár přetekl, a Sára si postavila svou krásnou palici, že už tady s Hagar a jejím povedeným kvítkem žít nebude.

Abraham měl před sebou těžké rozhodování. Byl to přeci jeho syn, jeho krev a tělo, a musím říci, že bych rozhodně nechtěl být v jeho kůži. Nakonec mu v jeho rozhodování přišel na pomoc jeho přítel, sám Všemohoucí Bůh. Jeho slova se mohou zdát tvrdá, vždyť Abrahamovi řekl, aby Sáru uposlechl, a kdo by jen tak vyhnal své vlastní dítě, na druhou stranu však svému příteli z masa a kostí Hospodin Bůh zaslíbil, že se postará i o tohoto synáčka, třebas nezvedeného, a třebas byl tak trochu mimo plán toho Svatého na nebesích. Kvůli Abrahamovi, neb On ho měl prostě rád.

Hagar s Izmaelem tedy byli vyhnáni na poušť, a když začalo slunce pálit, dostavila se žízeň. Dotírala čím dál tím víc, a nebyla tu žádná studna, která by snad mohla žízeň zahnat na potupný útěk. Tehdy, když už Hagar ztratila naději, a smířila se již se smrtí v poušti, volala ještě k Bohu, aby jí dal milost. Tehdy právě uviděla tu studnici, která se nazývá Studnicí Živého, který mě vidí.

Proč jsem založil Studnici? Když občas surfuji po vlnách internetu, hledám, kde by bylo co dobrého. Mě osobně byly velikou pomocí stránky Davida Wilkersona, na kterých má svá kázání, protože tam jsem mohl vidět živé, žité, biblické křesťanství, které se naneštěstí z našich krajin pomalu vytrácí, a naše země tak začíná v tomto ohledu připomínat poušť, o které prorok říká: „Přijde čas, že bude po zemi hlad po Božím slově.“ Někdy, když nad tím přemýšlím, říkám si, že tato kázání mi doslova zachránila „duchovní krk“.

Po nějaké době, kdy jsem sám také psal nějaké povídky, básničky, úvahy, i nějaká kázání, uzrál nápad založit Studnici, aby tak snad na síti sítí přibylo nějaké to místo, kam bych mohl s klidem poslat Boží děti s jasným vědomím, že se tu neotráví nějakou jedovatou vodou. Nápad vyhnal květy, uzrál, mé ruce ho s pomocí Boží začaly realizovat, a výsledek je před Tebou, milý poutníče.

Studnice je systém otevřený, je možné do něho přidávat další uživatele, kteří budou přispívat, a proto, máš-li něco zajímavého, co bys chtěl uveřejnit, neváhej, a pošli to některému z autorů, budeme rádi. Vše ale budeme zkoumat podle hesla: „Všechno zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě“.

Texty, které jsou uveřejněné na Studnici můžete klidně šířit dále, jsou volně dostupné, jen prosíme, abyste uvedli u článku jeho zdroj, tj. odkaz na Studnici.

Nakonec ještě pár technických informací. Studnice běží na vlastním redakčním systému (a tedy je takovým pokusným králíkem), pod PHP a MySql. Hosting mám na serveru www.cesky-hosting.cz, který mohu s klidným svědomím doporučit, služby jsou kvalitní, a technická podpora velmi rychlá a vstřícná.

Měj se tedy moc krásně, a kéž se jednou můžeme potkat doma v nebesích

Lukáš Makovička