Po 12. 2. 2007

Líbím se mu?

Lukáš Makovička, Ostatní
5293x přečteno
Líbím se mu?

Stálo děvče před zrcadlem…
Co si vezmu na sebe? Tuhle zelenou halenku, nebo ten šedý kabátek? Ne, to nepůjde, v obou vypadám strašně tlustá, chce to něco jiného…
Do háje, musím přeci nějak zakrýt ten hroznej špek, chce to něco volnějšího…
V tomhle přece nemůžu ven!
Ne, tohle taky není to pravé…
Ach jo, na moji postavu snad nejsou žádný šaty, který by neukazovaly, jak jsem nemožně tlustá!

Rádio Jerevan hlásí: „Zachovejte paniku! Nepropadejte klidu! Ještě byste mohla přikládat věcem jejich pravou hodnotu.“

„Co myslíš, líbím se mu?“ Víš, on mi říká, že je rád, že jsem na něj hodná, ale to je nejspíš proto, že nechce mluvit o tom, jak vypadám. Radši…
„Já bych řekla, že jo. Ale na druhou stranu, víš jak kluci uvažujou. Jak nedávno Petr řekl, že prý ze všech holek, co tu jsou, tak jen Veronika vypadá trochu k světu.“ Kluci jsou dneska pěkně vybíravá banda. Místo aby mysleli na nás, tak myslí jen na sebe!
„Ach jo. Jako Veronika nikdy vypadat nebudu.“ Protože jsem tlustá, tlustá, tlustá, ošklivá, ošklivá, ošklivá. A budu si to myslet, a budu, a budu.
„Zrovna naši kluci vůbec nemají co kecat. Taky tu mezi nima už nezůstal snad žádnej pořádnej chlap… snad jen ještě Emil trochu ujde…“

Rádio Jerevan vybízí: „Poslouchejte, co říkají ostatní. Tedy holky! Kluků se přeci ptát nebudete! O těch všichni moc dobře víme, co jsou zač…“
„Jo… a připravte se na nejhorší, nebudete nepříjemně překvapena!“

„Líbím se ti?“ A doufám, že neřekneš, že ne. Abys věděl, ‘ne’ je špatná odpověď. Ale já stejně vím, že ty si to myslíš! A když řekneš, že se ti líbím, je to jen proto, abych nebyla smutná a naštvaná.
„Moc ti to sluší.“
Vidíte? Já jsem to říkala, že si myslí, že jsem tlustá!

Rádio Jerevan oznamuje: „Rozhodně nevěřte lidem, co říkají! Naučte se číst mezi řádky! A chlapům ze všeho nejmíň! Tedy, pokud vám řekne, že jste tlustá, věřit mu můžete. Ale jinak ne!“

„Ach jo, já jsem tak nemožně tlustá!“ Abys věděl, tak teď čekám, že to pěkně rychle popřeš. Jestli ne… tak si to budu myslet.
„Ale vždyť to vůbec není pravda! To by tak bylo, aby z tebe byla anorektička!“
„Vážně? Dík.“ Jo, kdybys mi to řekl sám, to bych ti to možná věřila, ale takhle přeci oba víme, na čem jsme. Ty si to stejně myslíš, já to moc dobře vím.

Rádio Jerevan radí: „Čtení vašich myšlenek má patřit ke schopnostem každého ideálního chlapce. A pamatujte, že správné popření musí následovat minimálně minutu předtím, než se vůbec zeptáte!“

„Tady máš něco ode mně, miláčku.“
„Je, tys mi koupil kytku, to je od tebe pěkné.“ Taková tlustá růže! Kdybys chtěl, mohl jsi mi přece koupit úplně normální! To je ale pěkně sprosté, víš?

Rádio Jerevan varuje: „Nikdy nepodceňujte velmi dobře skrytou mužskou schopnost vás urazit!“

„Miláčku, víš, co mi na tobě trošku vadí?“
„Nevím…“ Teď to přijde, teď mi to řekne už pořádně. Já moc dobře vím, že si celou dobu myslí, že jsem tlustá.
„Víš, občas se strachuješ o úplně zbytečné věci, a pak jsi někdy až hysterická. Nechceš místo toho radši přijít za mnou, a já ti s tím pomůžu?“
„No jo, já to zkusím…“ Jenže nejdřív musím aspoň trochu zhubnout, to je mnohem důležitější, víš?
„A taky, miláčku, mě trochu mrzí, že mi nevěříš ani slovo, když ti říkám, že se mi líbíš. Víš přeci, že ti jinak vůbec nelžu.“
„Dobře. Promiň, miláčku.“ Řekl ‘jinak’! Takže normálně mluví pravdu, ale tady se ke mně chce nejspíš chovat ohleduplně, aby mě nemusel postavit tváří v tvář tomu, jak je to ve skutečnosti. Ach jo, proč jen zrovna já musím být tak nemožně tlustá!

Rádio Jerevan odpovídá: „Ne, opravdu se jim nedá věřit. Na to, abyste zjistila, co si muži myslí, jsou třeba mnohem sofistikovanější nástroje, než se jen prostě zeptat.“

Stál mladý křesťan před zrcadlem Božího Slova…
Ach jo, já mám tak málo nadšení pro Boží věci. Jak bych se mu takhle mohl líbit?
Kdybych si aspoň pořádně četl tu Bibli, a aspoň trochu se modlil, jenže…
A i pastor říká, že komu se nelíbí kázání, není s ním všechno v pořádku…
Jo, to kdybych byl jako bratr biskup…
…a dál už to znáte sami…

Ze všech těch hříchů,
co můžeš spáchat,
jeden je nejhorší –
nedůvěřovat.

Ze všech provinění,
co oči zaslepí,
jedno je největší –
bez důvodu obvinění.

Ze všech těch zranění,
co srdce prorazí,
jedno nejvíc bolí –
nedůvěřování.

Ze všech pevných hradeb,
co nevpouští do nitra,
jedna je nejvyšší –
nedůvěra.

P.S.: Vkládám jedno poměrně zaujímavé video :-).