Kázání

Kázání

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Židům 4,12)

A jestliže je opravdu živé a mocné, pak stojí za to se do něj ponořit, kopat a kutat, aby z něj člověk ten život ven vydoloval. Zde tedy najdeš právě takové hledání ve Slově Božím, někdy kratičké, někdy delší, a snad občas i nějaký ten překlad od některého z mužů vskutku ve Slově mocných.


19. 10. 2007

Manželská smlouva

Lukáš Makovička
3831x přečteno

Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2:24)

Jedno léto jsem byl navštívit dívčí tábor spřáteleného skautského oddílu, a zrovinka, když jsem tam byl přítomen, nacvičovala děvčata jakousi scénku. Tuším nějací indiáni nebo co, ale na co si pamatuji zcela jasně, byl slib, který v oné scénce nakonec zazněl, a jak lesem zněla ta krásná slova: „Beru si tuto ženu za svou manželku, abych ji miloval v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, v dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí.“

Slib. A krásný slib, a když je dodržený, je o to krásnější.

Slib. A nedodržitelný slib, zdá se dnes mnohým, kteří raději neslibují, než aby pak nesplnili.

Jak ale nad tím vším přemýšlí Hospodin?

Manželská smlouva
5. 10. 2007

Co je pravda?

Lukáš Makovička
3867x přečteno

Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ (J 18:37–38)

Z dětského pokojíku jedné židovské rodiny se toho dne ozval strašlivý řev jejích dvou potomků. Když notně znepokojená maminka vrazila do místnosti, spatřila dva plačící výrostky, kterak právě končí vzájemnou rvačku. „Co se stalo?“ dožadovala se ihned autoritativně odpovědi. „Víš mami,“ naříkal malý Obadjáš, „všechno začalo, když mi Izák vrátil facku.“

Inu, Obadjáš měl zdá se taky „svou pravdu“. A tak někdy nezbývá, než se spolu s Pilátem ptát: „A co je to vlastně pravda?“ Podíváme se tedy společně na několik současných pojetí pravdy, řekneme si něco o rozdílu mezi poznáním a pravdou, a nakonec co a kdo je pravda.

Co je pravda?
14. 9. 2007

O modlitbě

Lukáš Makovička
2799x přečteno

Kolem každé cesty jsou dva příkopy, a ať sjedete do jednoho, nebo do druhého, nebývá to pohodlné místo pro další cestu. Co se týká modlitby, velmi často jsem se sám nacházel v jednom či druhém příkopě podél cesty. V tom levém, když se mi zdálo, že po modlitbě si hodí Bůh kostkou, a když mu padne šestka, a bude mít dobrou náladu, tak že odpoví. V tom pravém, když zkouším Bohu přikazovat, nějak jej donutit a dokopat k tomu, aby svou prosbu splnil, a tak již nejsem ten, kdo pokorně prosí, ale ten, kdo nařizuje svému „džinovi v láhvi“. V obou se špatně jezdí, a ani jeden z nich nemá se skutečnou modlitbou nic společného. Podívali bychom se tedy společně na několik veršů z Písma, které se týkají modlitby.

O modlitbě
St 5. 9. 2007

Kdo chce být veliký?

Lukáš Makovička
2450x přečteno

Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl: "Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdokoli by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. A kdokoli by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. (Mt 20:25–27)

Být veliký, jo, to by bylo ono, musel si myslet Jakub s Janem. „Jen považ, co by to znamenalo,“ možná říkal jeden bratr druhému, „víš přeci, že si nás vyvolil Král králů a Pán pánů, a kdo bude veliký v jeho království…“ Nechal větu nedokončenou, ale druhý hned navázal: „…ten bude požívat veliké pocty, a co víc, mnoho jiných ho bude poslouchat, budou dělat to, co on bude chtít. Ty, Jakube,“ zamyslel se, „co si to takhle nějak pojistit?“

Kdo chce být veliký?
Po 13. 8. 2007

Svědek Ježíše Krista

Lukáš Makovička
2965x přečteno

„…a budete mi svědky…“ (Sk 1:8)

Je dokonáno. „Skončil úkol tvůj, tvé je vítězství,“ zpívá se v jedné křesťanské písni, a právě tak to v onen čas bylo pro Ježíše Krista. Svůj úkol dokončil, došel až na kříž, zemřel, ale po třech dnech vstal z mrtvých, a po nemnoha dalších dnech vystoupil na nebesa. Jedna z posledních vět než odešel byla právě tato, úkol, který dal svým následovníkům, těm, kteří s ním byli od počátku, a vytrvali s ním v jeho pokušeních.

Budete mi svědkové. Ale proč právě svědkové? Když člověk slýchá křesťany hovořit o dobývání České Republiky a zabírání území pro Ježíše, jeden by si myslel, že on tu řekl minimálně „válečníci“, nebo třeba „dobyvatelé“. Ale ne, on řekl „svědkové“. Proč? A kdo je to takový svědek? Jak se člověk může stát svědkem? Co je k tomu třeba a co k tomu třeba není? Podíváme se tedy společně na to kdo je to svědek, co to znamená „získávejte mi učedníky“, a pak také proč je třeba zrovna svědků.

Svědek Ježíše Krista
Út 31. 7. 2007

Co když mě bude chtít Bůh vyzkoušet?

Lukáš Makovička
2482x přečteno

„Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet.“ (Gn 22:1)

„Abrahame, vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ řekl toho dne Bůh Abrahamovi. A Abraham vzal syna, a šel. Ale v nás se to někdy pěkně bouří. „Tak počkej,“ voláme, „copak ho Bůh Abrahamovi sám nedal? K čemu to bylo, že ho takhle trápil? Nejdřív něco dá, a pak dělá takovéhle vylomeniny.“ Chtěl si Bůh Abrahama vyzkoušet. Ano, ale co to znamená, a co to bude znamenat pro mne, bude-li si Bůh chtít vyzkoušet mne? A proč to vlastně celé dělá? Toť otázka.

Co když mě bude chtít Bůh vyzkoušet?
Út 31. 7. 2007

Varování pro věřící

Lukáš Makovička
2408x přečteno

„Ať vás nikdo… nepřipraví o vítěznou odměnu.“ (Kol 2:18)

Je zde přirovnání k ceně, která byla udílena běžcům na Olympijských hrách, a pro začátek je dobré všimnout si, jak často nás apoštol Pavel provádí tímto přirovnáním k závodu. Znovu a znovu nás vyzývá běžet tak, abychom dosáhli cíle, vybízí nás k usilovnému snažení, a jinde zase hovoří o zápase a boji. Nemělo by nás to přimět pocítit, jak napjatý je život křesťana – není to věc pro spáče nebo hazardéra, ani cokoli, čemu by se čas od času mělo věnovat nějaké povrchní zamyšlení? Musí to být záležitost, která po nás bude chtít všechnu naši sílu, aby když jsme zachráněni, byl do nás vložen život, který bude vyžadovat všechnu naši sílu, ale také ji bude dávat znovu a znovu a ještě více, než jsme jí měli kdy předtím.

Varování pro věřící
Po 4. 6. 2007

Co je to smrt?

Lukáš Makovička
3609x přečteno

Jako je tělo bez ducha mrtvé… (Jk 2:26)
Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. (Zj 20:14)

„Ten projekt je úplně mrtvý,“ říkáme, když se dříve snad živé a kvetoucí činnosti již nikdo nevěnuje, a ta je ponechána sama sobě a tichému zapomnění. „Je tam mrtvo,“ prohlásí člověk, když jde zjistit, zdali v tom domě někdo je, a nikoho nenalezne. „Je mrtev,“ šeptají občas s bledou tváří lékaři, když vidí, že život navždy vyprchal z jejich pacienta.

Ale co je to smrt? Co se v tu chvíli s člověkem děje? Končí snad, aby se rozplynul v nicotě, a vše, co byl, se stalo jen pouhou vzpomínkou? Povíme si tedy nejprve něco o tom jak je člověk stvořen, co je to (první) smrt, co je to život, a co je to druhá smrt.

Co je to smrt?
St 9. 5. 2007

Právo a spravedlnost

Lukáš Makovička
3343x přečteno

Za měřicí šňůru beru právo, za olovnici spravedlnost. (Iz 28:17)

Někdo zde tedy staví dům. Jeho kameny nejsou jen tak obyčejné, ale jsou živé, však přesto kdosi vzal měřící šňůru, vymezil s ní půdorys, kde bude jeho příbytek stát, a začal kámen po kameni vztyčovat zdi příbytku. Aby se přesvědčil, zdalipak jsou zdi rovné, používal jeden jednoduchý nástroj, kterému se říká olovnice – kousek železa na provázku, který společně s matičkou gravitací umožňuje jednoduše a spolehlivě určit, jestli je nově položený kámen stále ještě uvnitř půdorysu, či nikoli.

Právo a spravedlnost
Po 7. 5. 2007

Nechali byste v církvi zloděje? aneb „O desátcích“

Lukáš Makovička
3143x přečteno

A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. (Gn 14:18–20)
Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: »Jak tě okrádáme?« Na desátcích a na obětech pozdvihování. (Mal 3:8)

Měli jsme vám to nedávno tuhou diskusi na mládeži. Desátky ano či ne? A jestli ano, tak máme i my, chudí študenti, dávati ze svého kapesného? Jiný bratr zase po domluvě (nikoli naši, nikoli na mládeži) činil pokání z toho, že dává desátky jen z čisté, a ne z hrubé mzdy. Z máty, z kopru, a z pažitky ze zahrádky zatím nedává.

Jak to ale s desátky je? Tak máme je platit, nebo ne? Podívali bychom se tedy společně na dva desátky ve starém zákoně – Abrahamův a Jákobův, a něco si o nich povíme.

Nechali byste v církvi zloděje? aneb „O desátcích“