Ostatní

Ostatní

Občas všechny škatulky selhávají, a musíme použít i tuhle nicneříkající s nápisem „Ostatní“. I tady najdeš kratičká zamyšlení, příběhy krátké i delší, o hvězdách z nebe padajících, králích a princeznách, ale i úplně obyčejné ze dnů všedních. O lidech i trápeních jejich, o tom Svatém na nebesích, a je to právě Jeho srdce, které bychom chtěli v těchto slovech hledat i ukazovat nejvíce. Srdce, které je nám ze všech nejdražší.


Út 2. 1. 2007

Svátek

Lukáš Makovička
2264x přečteno

„Budiž vám oznámeno, že naše velkomyslná královna vyhlašuje týdenní svátek na svou počest. Ať je známo všemu lidu, že ve dnech těchto nikdo nesmí být nucen k práci, zato však naše paní touží vidět veselí a bujaré oslavy ke své cti. Těm pak, kdo nejlépe budou slavit naši přeslavnou paní, odmění se tak, jak se jen královna odměnit dokáže.“

Svátek
Po 11. 12. 2006

Učedník

Lukáš Makovička
2240x přečteno

Seděli jsme u praskajícího ohně, když den již pomalu dohasínal. Já, a ještě muž, kterému všichni říkali Mistr. Jemné jiskřičky stoupaly z plápolajících plamínků, a odcházející den vyprovázelo na jeho cestě ticho usínajícího lesa. Nerušili jsme ho, měl dnes s námi již dost práce, a svůj odpočinek si více než zasloužil.

Učedník
St 15. 11. 2006

Bůh ve školní lavici

Lukáš Makovička
2264x přečteno

„Pane, a moc tě prosím, ať ta zítřejší písemka dobře dopadne.“ Jana vstala z kolenou, a její oči si zase pomalu přivykaly světlu. Matematika, pomyslela si skoro s děsem, tenhle předmět ji trápil už odmalička. Prostě nebyla schopná těm divným písmenkům a číslům porozumět, a tak se z každé zkoušky stávala její noční můra. Trojka, čtyřka, trojka, pětka, běželo jí hlavou, když si převíjela známky z nenáviděného předmětu za poslední rok, a musela se ptát sama sebe, jestli to kdy bude lepší.

Bůh ve školní lavici
Po 6. 11. 2006

Nestvůra

Lukáš Makovička
2146x přečteno

Šero padá na město, a objímá ho v ledovém objetí. Mráz se začíná zadírat i pod můj chlupatý kabát, i když se ze všech sil snažím udržet si vítr daleko od mé kůže. Je zima. A také šero, tiché, slibující noc, která právě přichází.

Nestvůra
Po 30. 10. 2006

Proč Bůh nestvořil zemi snů

Lukáš Makovička
2425x přečteno

Avriel otevřel oči. Snažil se spát, ale jeho duch v něm byl této noci příliš vzrušený, než aby mohl usnout. Shodil ze sebe deku, a tiše vstal na své nohy. Poodešel kousek od tábora, našlapoval tiše, jak to umí snad jen lesní lid. „Lumene istai,“ zašeptal do nočního ticha, a vedle jeho ruky, zakřivené do zvláštního gesta, se zhmotnila malá koule studeného světla. Tohle světlo pro něj bylo jako přítel, svítilo mu už tolikrát na pouti tmou, vlastně to bylo první zaklínadlo, které se naučil ve škole magie.

Proč Bůh nestvořil zemi snů
Út 24. 10. 2006

Pokrytec

Lukáš Makovička
2597x přečteno

Ceremoniář: „Vážený soude, dovolte mi prosím představit žalobce, svědky, a obhajobu. Soud se sešel ke zvážení případu pana Petra, obžalovaného. Žalobu bude před váženým soudem vést pan Mojžíš, muž věrný v celém Božím domě.
Jako svědkové budou stát pan Svědomí, budou otevřeny knihy se záznamy synů lidských, ze kterých bude předčítat žalobce, a jako poslední svědek je vybrán pan Kristus Ježíš, ten věrný a pravý svědek.
Pane obžalovaný, svědkové, přísedící, dovolte mi představit vám soudce, pana Boží Slovo.“

Pokrytec
Čt 12. 10. 2006

Rány

Lukáš Makovička
2235x přečteno

Kop, třísk, hovoří tiše krumpáče, když se zadírají zemi pod kůži. Kousek po kousku, krůček za krůčkem, rozbíjejí kameny, odkrývají hlínu, která by zemi chránila před krutým mrazem, zraňují, ničí. Chceme ti ublížit, jako by je země slyšela hovořit, přestože nikdy nic takového neřekli. Však jak si to má vysvětlit, když svými ostrými špičkami tepou do její kůže, rozdírají její kosti. Proč, proč, jako bych ji slyšel volat, vždyť já jsem jim dala život, nejsou snad i tito mými dětmi, nedávala jsem snad vzrůst stromům, které posloužily za jejich násady, a nechovávala jsem snad v útrobách tvrdost železa pro jejich ostří? Však kruté nástroje jako by si ničeho takového nebyly vědomy. Kop, třísk, prásk, dál se zadírají pod kůži, rozdírají, ničí.

Rány
Út 19. 9. 2006

Světlonoš

Lukáš Makovička
2413x přečteno

Mladý muž šel z práce domů. Slunce pražilo, jako by snad nic jiného dělat neumělo, a skoro opaření ptáčci málem zapomínali zpívat. Bolela ho hlava, a vůbec, měl dneska špatnou náladu. Přemýšlel. O Bohu, jak jinak, ale taky o sobě. Přemýšlel, co všechno by bylo krásné vidět, co všechno by chtěl zažít. Vzpomínal na všechny ty nádherné knížky, co přečetl, na časy, které prožíval s jejich hrdiny v Boží blízkosti, v moci divů a zázraků. A porovnával.

Světlonoš
Po 18. 9. 2006

Kdyby světlo umělo milovat

Lukáš Makovička
2107x přečteno

Také to znáš, když Tě ráno probudí laskavé zašimrání slunečních paprsků? Ležíš si takhle možná někde ve spacáku pod smrkem, když tu náhle… Tehdy otevřeš oči, a i uši začnou zase po prospané noci slyšet, do oroseného rána možná je přivítá zpěv ptáků. Světlo umí moc něžně budit. Ve skutečnosti mnohem něžněji, než kdokoli z lidí. Jaké by to tedy bylo, kdyby světlo umělo milovat?

Kdyby světlo umělo milovat
Po 18. 9. 2006

Jistota

Lukáš Makovička
2162x přečteno

Budu vám dnes vyprávět příběh o jednom silném muži. Narodil se kdesi na vesnici, v domku chudých rodičů, a tak se musel od malička dost ohánět. Když vyrostl, ohánět se musel ještě víc, a navíc k tomu objevil kouzlo ústavu jménem posilovna. I jal se do tohoto zařízení den co den docházeti. Není pak divu, že jeho hmota svalová rostla den co den, a velice dobře se jí dařilo.

Jistota