Evangelium

Evangelium

Jak je krásné, když po horách kráčí nohy toho, kdo nese dobrou zprávu! A jak bývá nádherné pro každou duši na zemi takovou zprávu nosit, jak milé sledovat, když se oči toho, komu zpráva patří, rozzáří radostí. Tahle dobrá zpráva zůstává neměnná po staletí, ale přesto má stále moc obvázat raněná srdce, propustit zajaté na svobodu, ba i mrtvé v hříchu křísit. Novina o Božím Synu, Kristu Ježíši, který přišel na Zem, zemřel a vstal z mrtvých, abych já i Ty mohl žít. Ano, stojí za to se k této největší zprávě z nebes samotných vracet, připomínat si ji, a snad i další tajemství v ní skrytá objevovat.


Thu 14. 9. 2006

Ovoce

Zazpívám svému milému píseň o jeho sadu:

Můj milý vysázel si sad,
pro potěchu očí, pro úlevu duše.
A že by mohl snad,
po létech sklízet ovoce.

Ovoce
Thu 14. 9. 2006

Život pod holí

Otevřela oči. Přivítalo ji to známé příšeří pokoje ještě neozářeného ranním sluncem. „Ach jo, zase vstávat,“ pomyslela si tiše. „Kdyby jen věděli, jak je to pro mě někdy těžké zvednout se na své nohy, a jít. A pak taky,“ pomyslela si tiše, jak to jen šlo, „jsem přeci Boží dítě. A to je někdy pěkně těžké břemeno na nošení.“ Jak tahle myšlenka bleskla do její mysli, už se ji snažila zatlačit. „Nebudeš přeci remcat,“ vyplísnila sama sebe, „vždyť už máš tolik dobrého.“

Život pod holí
Thu 14. 9. 2006

Spravedlnost

Její palác je nádherný. Sloupoví obetkané pavučinou popínavých rostlin, zurčící potůčky proplétající se mezi stromovím žádoucím na pohled, a k tomu všudypřítomný pokoj. Ano, pokoj, to je ten zvláštní pocit, který zachvátil každého, kdo kdy vstoupil do jejího domu. Paní domu je vskutku žena statečná, jak se o ní mluví v knize knih, a jméno má Spravedlnost. Je o ní známo, že vždycky každému stejným metrem naměří, a žádný zlý skutek u ní nenajde pochopení. Snad i proto chodívají lidé okolo jejího domu s jakousi tichou bázní.

Spravedlnost
Thu 14. 9. 2006

Bylo nebylo...

Za devatero horami a devatero řekami zní burácivý zvuk polnic. Obvykle je takový zvuk slyšet, když král ohlašuje nějakou slavnost, ale dnes je to jiné. Země se připravuje na válku. Na válku, kterou nikdo nechtěl a se kterou nikdo nepočítal. A tak se rodiny pomalu loučí se svými tatínky a vypravují je s pláčem na cestu, ze které se nemusí už nikdy vrátit. Válka je krutá. Jak se to vlastně stalo, že v tomhle tichém, pokojném království mezi říčkami najednou zní varovný tón polnice? To bylo tak…

Bylo nebylo...