Rady začínajícímu správci panství
Milý Kristiáne,
ani nevíš, jak jsem rád, že jsi konečně na svobodě. Když jsem občas navštívil Tvé panství, vůbec mne netěšilo vidět, že jsi na něm jen pouhým otrokem, Ty, kdo jsi mu měl pevnou a rozhodnou rukou vládnout!
A kdybys aspoň sloužil dobrému a laskavému správci, který by Tvou práci dělal lépe a schopněji! Jenže ani to Ti nebylo dopřáno. Namísto toho Ti vládli Tví poddaní, ti, kdo se měli sklánět před Tvou vůlí a být Tvými poradními hlasy, se pozvedli a hnali Tě z jednoho podniku do druhého. Někdy Tě opletli pavučinou lží, jindy tlačili a jindy zase tak dlouho naléhali a přemlouvali, až ses nechal neustálým obtěžováním udolat jako Samson Dalilou.
Vím, jak ses v nitru bál těch nejmocnějších – sester Žádostí – a jak jsi jim často vyhověl i v tom nejhloupějším rozmaru, protože Ti vyhrožovaly, že když jim nevyhovíš, Tvé panství jistě utrpí nesmírnou škodu. A také vím, jak ses mnohdy nakonec otočil zpátky a viděl spálenou zemi, která zůstala po Tvém díle, jak jsi všeho litoval a jak ses trápil, ale když znovu přišly a žádaly Tě o totéž, opět jsi jim podlehl a vyhověl.
Ale pochválen buď Immanuel, že již nejsi otrokem, abys podléhal žádostem těla a tím i jejich pánu, knížeti propasti, ale že jsi svobodný.
Jedno je mi ale jasné: Když se nyní podíváš na své panství, nemůžeš nevidět, že je Tvou vládou-nevládou za ta léta zle zpustošené, a co víc, když zvážíš své schopnosti a sílu svých paží, musíš se jistě třást, že se Ti věci nakonec stejně vymknou z rukou a Tvé konce budou sedmeronásobně horší, než začátky.
Právě proto Ti píši, aby ses naučil, jak spravovat své panství tak, aby prospívalo a rostlo a aby ho žádný nepřítel nemohl zničit ani vyvrátit jakkoli se bude snažit – a věz, že ze všech nepřátel nejhorší bývá ten, kdo sídlí ve Tvých vlastních branách, tváří se jako Tvůj přítel a sladkými slovy Tě přemlouvá ke zlému.
<><
Úplně za začátek mám pro Tebe nesmírně radostnou zprávu: Když náš pán, Immanuel, Tvůj osvoboditel, odcházel na dvůr svého otce, nenechal nás tu o samotě, ale poslal nám průvodce.
Ach ano, slyším tu ránu, jak Ti spadl balvan ze srdce! Věř mi, že kdysi podobně spadl i mně, když jsem zjistil, že tu nejsem ponechán o samotě, vhozen do pro mne neznámé vody a plav si. Toho se nemusíš bát, vždyť Tvůj staronový král ví, že jsi jen prach a že jistojistě potřebuješ pomoc.
Tvůj nový průvodce již na Tvé panství jistě zavítal a usadil se v něm – vždy to tak dělá s těmi, kdo se obrátili od tmy k životu. A nyní poslyš: není to nikdo bezvýznamný, nějaký druhořadý poskok, ale sám Duch Jeho Veličenstva, blízký mu tak, že zná i ty nejtajnější úradky jeho srdce! Proto si ho nesmírně važ a ceň a ze všech sil se snaž, abys jej nezarmoutil.
Možná si říkáš: Ach ne, takový slavný a veliký pán se jistě nebude zabývat mými malichernými záležitostmi, ale v tom se nesmírně mýlíš. Ba naopak! Vždyť ho sám král poslal, aby Tě všemu naučil, připomněl Ti, co říkal Tvůj pán Immanuel, a vedl Tě po Tvé cestě i v těch nejmenších věcech. Ano, právě on Tě bude především vyučovat v nařízeních a řádech Tvého krále, vždyť je zná jako nikdo jiný.
Neříkej si tedy: „Toto je příliš maličké, než abych ho s tím obtěžoval.“ To je pustá bláhovost! Velké problémy se skládají ze spousty malých, které jsi neřešil nebo nedokázal vyřešit. Pamatuj, že o správě svého panství víš dosud jen maličko a že jsi ho léta spravoval podle všelijakých pochybných rad a poznání. A zvyky jsou jako železná košile, těžko se sundávají! Tvůj nový průvodce je připravený doprovázet Tě kamkoli a kdekoli, bude-li to k užitku, využij tedy Jeho nabídku; je ochoten poradit Ti i v té nejmenší věci, nenech tedy onen pramen moudrosti nevyužitý!
Mnoho nových správců panství dělá jednu velikou chybu: Když se jim otevřou oči a oni náhle uvidí všechny ty nešvary a neřády, které se na jejich panství vyskytují, dostanou strach, že je za to jistojistě jejich nový král potrestá, pokud to urychleně nenapraví. Nerozumí ještě plně tomu, co to znamená, že jsou jim odpuštěny všechny jejich viny a provinění a že jejich král nebude z jejich ruky žádat dluhy za vše nedokonalé a špatné – vždyť to již vyžádal z jiné dlaně!
A tak se hnáni děsem pustí do díla, ale nemají naň ani schopnosti, ani moudrost, ani prostředky. Není divu, že končí v beznaději a černočerných tmách zoufalství! Kdyby se místo toho, aby se snažili na krále zapůsobit svou snahou o reformu země, spíše soustředili na to, aby denně chodili právě s oním průvodcem a hledali u něj pomoc a radu do všech záležitostí, jejichž úspěšné vyřešení je za hranicemi jejich chabého poznání a ubohých sil, jejich panství by jistě začalo vzkvétat.
Ptáš se, co máš udělat, aby sis služby králova Ducha udržel? Jak mu za ně máš zaplatit? Nuže, i zde mám pro Tebe radostnou zvěst! Již mu bylo zaplaceno, Immanuel se postaral o náklady na Tvé doléčení podobně, jako kdysi milosrdný Samaritán zaplatil hostinskému. A právě tak jako onen hostinský, i tento Duch se rád a ochotně postará o veškeré Tvé potřeby, budeš-li ho o to žádat.
<><
Ale pojďme dále. Jistě Ti není neznámé, že i přes nesmírné změny, které se staly na Tvém panství, je v něm ještě mnoho prohnilého. Sestry Žádosti jsou možná oslabené, ale zdaleka ne mrtvé, a jako všechno zlé, i ony se budou přizpůsobovat novým okolnostem. Také Ti je jistě jasné, že ne všichni Tví poddaní jsou ctnostní a spolehliví muži a že na Tvém panství žije kdejaký darebák a lump, potuluje se kdejaká špatná myšlenka. A dokonce i bohaté země skončily jako hromady trosek, když se v nich rozbujel zločin a kdejaká špatnost a darebáci a lumpové si vykračovali po ulicích jako pávi. Nezkrotíš-li tedy na prvním místě tyto, budeš muset čelit mnoha vzpourám a rozbrojům a mnoho Tvých sil padne jen na udržování řádu a pořádku.
Aby ses s nimi vypořádal, doporučuji Ti, abys vyhledal služby pana Svědomí. Možná jsi o něm dosud nic neslyšel a je pravděpodobné, že když ho nalezneš, nebude na Tebe působit jako někdo, kdo dokáže vyřešit tak palčivé potíže. Když vynaložíš úsilí a nakonec jej objevíš, nejspíš uvidíš chatrného, slabého chlapíka, který je rád, že se vůbec drží na nohou, a navíc má hlavu plnou kdejakých pochybných názorů a smyšlenek a jeho povědomí o tom, co je dobré a co zlé, je přinejmenším mizivé.
Nenech se ale odradit prvním dojmem, tento nebohý muž Ti ještě může prokázat nesmírné služby. Vezmi ho tedy zprostřed jeho bídy, obleč ho do nového šatu, krm ho denně nejen chlebem, ale i každým slovem Božím, a především se postarej o jeho správné vyučení! Jestliže má na Tvém panství udržovat pořádek a pronásledovat, zatýkat a ničit vše zlé, musí především sám vědět, co je co. Pokud nebude správně vzdělán, bude se Ti často stávat, že za hlasitého křiku a jekotu zavře do vězení spolehlivé a věrné občany, zatímco kdejakého lumpa nechá klidně běžet.
Jaké vzdělání mu tedy máš poskytnout? Nuže, je mi jasné, že Tvé povědomí o tom, co je dobré a zlé, také není nic moc, a že ty sám potřebuješ nejspíš dovzdělat mnohem více, než pan Svědomí. Pamatuješ si ale ještě na to, co jsem Ti říkal předtím? Na svého průvodce? Na nařízení a příkazy samotného Immanuela? To je to pravé vzdělání pro pana Svědomí!
Chci Tě upřímně varovat, abys ho nenechal jednat podle kdejakých smyšlenek, i kdyby třeba přišly od Tvého souseda Věrného, jehož panství, jak jistě vidíš, vzkvétá a roste. Pan Svědomí nemá a nesmí jednat podle učení lidí, byť by byli sebelepší – nezodpovídá se totiž lidem, ale Bohu.
Zde je klíč: Jestliže se proti něčemu obrací zákon a nařízení Immanuela, pak je to špatné, i kdyby všichni kolem halasně tvrdili opak. A jestliže se proti něčemu zákon neobrací, pak je to dobré a zde již nemá věc řešit pan Svědomí, ale Ty sám společně s Rozumem a Myslí – zda je to prospěšné, proveditelné či nutné. Pokud si nebudeš jistý, jaký je správný výklad nařízení a přikázání (a to se Ti jistě bude stávat často), pak právě Tvůj průvodce, Duch Boží, a ne soused Věrný či Spolehlivý, je ten, za kým bys měl přednostně jít s žádostí o radu, třebaže Tě občas právě za Tvými sousedy nakonec pošle.
Ještě jednu poznámku: Mnozí dělají chybu, že panu Svědomí svěřují pouze svou zahraniční politiku. Chtějí, aby se staral o to, že žádný gauner a darebák neunikne za hranice jejich panství a nezpůsobí škodu na panství jiném, ale nemají žádný velký zájem o to, aby udržoval pořádek uvnitř hranic, držel na uzdě vlastní myšlenky a žádosti. Na rovinu Ti říkám, že tohle počínání nebude slavit úspěch – když bude uvnitř Tvého panství bujet zločin, pak ani skvěle vzdělaný a dobrým jídlem posilněný pan Svědomí naprosto nemá na to, aby Tvé hranice uhlídal.
<><
Nyní bych chtěl obrátit Tvou pozornost ke skladištím Paměti. Jak jistě víš, skladiště spravují dva věrní muži – pan Vzpomínka a pan Zapomnětlivý. Pan Vzpomínka se stará o to, aby Ti na požádání donesl, co je třeba, a pan Zapomnětlivý ze skladiště čas od času vyhazuje odpad – věci, které ve skladišti dlouho předlouho leží a nikdo nežádal o jejich vydání.
Pokud budeš mít čas a chuť, můžeš dát panu Vzpomínkovi patřičný výcvik – aby byl rychlejší, aby si skladiště lépe zorganizoval a aby byl spolehlivější (vždyť jak často Ti na požádání přinese něco úplně jiného, než jsi chtěl), ale to není to nejpodstatnější. Podstatnější je to, co ve svém skladišti máš.
Ne, nestyď se tak a nečervenej se, i mé skladiště je plné kdejakého braku a tretek a mnohdy i věcí přímo škodících. A věř mi, i mně pan Vzpomínka někdy takové věci přinese, ať už jsem ho o ně žádal či ne. Ale já i ty můžeme dnes začít pracovat na nápravě.
Pamatuj si toto: To, co sis dlouho ze skladišť Paměti dlouho nevyžádal, přesouvá pan Zapomnětlivý do zadních místností, prostor, kde je těžší něco najít, a právě v těchto místnostech čas od času dělá generální úklid a nepotřebné věci vyhazuje. Jenže když pana Vzpomínku požádáš o něco z těchto místností, on jde a kutá a hrabe v hromadách haraburdí, až někdy žádanou věc najde. Pak ji ovšem nevrací zpět na její původní místo, ale založí si ji někam do předních polic, aby byla připravená pro příště. Jak ale jistě víš, občas se vrátí a roztržitě ti hlásí: „Jsem si jistý, že to tam někde bylo! Ale ať se snažím jak se snažím, prostě to nemůžu najít!“
A to bude Tvůj úkol: Snaž se, aby se mu to stávalo s věcmi škodlivými, zlými či neužitečnými, ne s perlami moudrosti či přečištěným zlatem dobrého a spolehlivého poznání. Nepropadej ale beznaději, když se to nezdaří za jeden rok, ba i za několik desetiletí – skladiště Paměti jsou nesmírně rozsáhlá a vejde se toho do nich tolik!
<><
Teď pár slov o tržišti Mysli. Jestli je nějaké místo, kde by měl pan Svědomí hlídat, pak je to právě zde. Vždyť kde jinde se setkávají Tví občané s kupci z jiných zemí, kde jinde se obchoduje s kdejakým zbožím a kde jinde se vytváří nové výrobky a nástroje. A ano, je to právě zde, na tržišti Mysli, kde schopní řemeslníci dokáží vzít polotovary ze skladiště Paměti a vytvořit z nich něco naprosto nového!
Proč by měl pan Svědomí hlídat právě tady? Inu, protože dokud je nějaká věc jen na tržišti, ke zvážení a obchodu, a dosud se nedostala do držení Tvých poddaných, neřkuli aby ji někdo zasadil na polích Srdce, tak nemá na Tvé panství žádný veliký vliv. A i obchodník s těmi nejhoršími jedy Ti nezpůsobí žádnou velkou škodu, jestliže bude na tržišti objeven, chycen a i se svým nákladem hnán sviňským krokem tam, odkud přišel.
Také si pamatuj, že i z dobrých věcí dokáží pejsek a kočička upéct něco, z čeho nakonec bude Tvým poddaným pořádně špatně! Ba, dokonce nejsou řídké případy, kdy si řemeslníci na tržišti Mysli vyžádali z Paměti skvělé skvosty, slova samotného Všemohoucího, ale to, co z nich potom vytvořili, byl zmetek, který otrávil nejednu studnu a poškodil nejednu stavbu do které byl vsazen.
Stejně tak to platí při zahraničním obchodu. Ano, obchodovat s jinými zeměmi je zajisté dobrý a osvědčený způsob, jak zvýšit blahobyt ve Tvé zemi, a já Ti ho mohu jen a jen doporučit! Ale obchoduj raději s těmi, kdo mají na skladě moudrost, než se zástupy hlupáků a jejich tretkami, spíše s tím, kdo své myšlenky čistí a přetavuje, než s takovým, kdo Ti nabízí cokoli, co našel pohozené někde v prachu na zemi. A i u těch nejbohatších okolních panství si pamatuj, že i oni jsou jako Ty – stále je na jejich území kdeco prohnilého.
Dej si tedy především pozor, aby se na tržišti Mysli vyskytovalo to, co je dobré, co je prospěšné, co má dobrou pověst, co je milé a Bohu příjemné. Tak bude Tvá země prospívat a vzkvétat.
<><
A nyní už k samotnému nejhlubšímu nitru Tvého panství, pokladnici Tvého blahobytu a bohatství – ano, budeme hovořit o polích Srdce. Mnozí si myslí, že stačí, když mají v pořádku tržiště Mysli, ale pravdou je, že i kdyby jim panství přetékalo bohatstvím myšlenek a nejnovějších zážitků, nebudou šťastní ani spokojení, pokud budou zanedbávat pole svého Srdce.
Právě zde totiž roste to, co nikde jinde v celém vesmíru ne – ovoce, které je tak vyhlášené, že i sám Všemohoucí si zamiloval jeho chuť, ovoce lásky, radosti, pokoje, tichosti, trpělivosti či dobrotivosti. Právě zde mohou vyrůst stromy, jejichž větve poskytnou nejen stín, ale i potravu pro duši, potravu, které je na světě tak málo. A jestliže své Srdce zanedbáš a ono Ti ponese jen trní a bodláčí, nespoléhej na to, že co Ti schází, vždy dovezeš, takové věci jsou nedostatkovým zbožím po celé zkažené Zemi. Navíc vody stékající z neudržovaného pole do celého panství brzy otráví Tvou vodu a semínka trní a bodláčí se rozlétnou po celém Tvém panství a z každé přímé cesty nakonec udělají bolest a utrpení.
Na druhou stranu bych Tě chtěl ale uklidnit.
Mnozí se trápí, protože i po létech trpělivé práce a obdělávání jejich pole na něm stále ještě vyrůstá mnoho bodláčí a trní. A slyšel jsem, jak si mnozí takoví naříkají: „Ach, kdy už to bodláčí konečně pořádně vykořením! Kdy se ho už zbavím! To musím stále dokola dělat tu samou marnou práci?“
Popravdě, ano, musíš, Až do dne, kdy Tě král vezme do svého království navěky, bude na Tvém poli Srdce růst bodláčí. Ale pokud ho budeš trpělivě vytrhávat, pak na něm poroste i to, co by tam jinak nerostlo, uvidíš vzrůstat stromy, spatříš, jak nasazují květy a jak se na jejich větvích pomalu tvoří ovoce!
Nenech se odradit, když se to nestane přes noc, ba, neodvracej se od svého díla, ani když se každé semínko neujme, ale vytrvej a uvidíš svou úrodu. Co je těžké při práci na poli srdce, je to, že výsledky svého dnešního počínání uvidíš až za nějaký čas. Dnes zasadíš, ale sklízet budeš až za měsíce, možná i ze léta. Ale jistě budeš. A budeš sklízet to, co sis do srdce zasadil.
A právě tak, jako pan Svědomí by měl především pobývat na tržišti Mysli, tak zde bys měl více než kde jinde uvítat pomoc králova Ducha.
Je to on, kdo dokáže poznat každou rostlinku už v jejím zárodku – a říkám Ti, je mnohem snazší vytrhávat plevel, když je ještě maličký, než když je z něj křovina, kterou se musíš prodírat se sekerou a někdy ji i ohněm pálit, ohněm soudu, který nadělá mnoho škody i jinde. Jistě, může Ti pomoci i s takovou obtížnou prací a také to rád udělá, ale pro Tebe bude lepší, když k tomu nebude muset dojít.
Také je to on, kdo bude Tvou zahradu zavlažovat, aby se z ní stal v pravdě ráj Edenu. Plevel roste všude, kdekoli a snadno. Dokonce i na suchopárných místech, na skalách i podél cesty, ujme se, i když ho obkličuje trní. Ale dobré věci musíš pěstovat a musíš je dobře zavlažovat. A právě to bude dělat Panovníkův Duch, bude ve Tvém srdci rozlévat Boží lásku, tu životadárnou sílu, tu blahodárnou živou vodu.
Na Tvém poli nikdy nevyroste mnoho dobrého, jestliže nebudeš plně ujištěn o jeho lásce, nebudeš s ní počítat a sytit se jí. Na mnoha panstvích spravuje pole Srdce pan Strach a viděl jsem, jak chodí po poli s holí a mlátí nebohé malé stromečky a křičí na ně: „Tak kdy už konečně vyrosteš, ty ubožáku!“ Také jsem ho viděl, jak jim láme větve a trhá listí, protože na stromě našel nějakou vadu či nedokonalost. Boží Duch takový není, on se raduje z každého pokroku a z každé nové ratolesti či lístku, jásá nad každým maličkým vítězstvím života nad smrtí, třebaže je to jen nalomená třtina a doutnající knot, a to i když jeho pronikavé oči vidí mnohem více nedokonalostí a vad, než oči kohokoli jiného. Když mu ale budeš lhát a vědomě chránit místa se svým oblíbeným plevelem, s dobrou se jistě nepotážeš.
Především tedy střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
<><
Ještě dvě kratičké poznámky týkající se nynějších časů a budu končit.
Za prvé, na Tvém panství žije jistý pan Pocit. Vím, že se nyní těší veliké vážnosti a úctě, a já Tě chci žádat, abys to přehodnotil. Je to totiž nesmírně pověrčivý chlapík, co rád mluví do věcí, o kterých vůbec nic neví. Slyšel jsem, jak za zvuků hudby, které mu byly nesmírně příjemné, rozhlašuje po celé zemi: „Nyní je Duch s námi,“ zatímco když se ráno panství probouzí do pošmourného dne, hlásá: „Duch je nám vzdálen, je daleko, musíme jej přivolat.“
Na rovinu Ti říkám, že lže a mluví o něčem, do čeho mu nic není. Vždyť Duch Ti přeci slíbil, že s Tebou bude stále, na každý den, a svoje slovo dodrží! Jistě, pan Pocit je užitečný, když Ti například sděluje své názory týkající se zdraví Tvého těla, dokonce může objevit i nedostatky ve Tvé duši, ale poměrně často se stává, že se mýlí při určování zdroje potíží, neřkuli kdyby ses měl podle něj řídit ve věcech nebeského království! Vykaž mu tedy jeho pravé místo!
Navíc je to v dnešních dobách mnohdy bezzákonný a zlý darebák. Jak často jsem jej slyšel tvrdit: „Ale to je v pořádku, já se cítím tak dobře,“ když páchal tu největší mrzkost, jež způsobila rány a bolesti desítkám jeho bližních. O důvod víc dát ho pod přísný dohled pana Svědomí a Rozumu a i tvrdými ranami ho odnaučit jeho navyklému lhaní.
Za druhé, u mnohých lidí se pan Svědomí se vší svou mocí a silou chová podle jisté bláznivé nauky. Víš, lidé si všimli, že když je panství dobře zbudované, pevné a bohaté, pak z něho nejen plynou karavany naložené převzácným zbožím, ale také vysílá vyslance, aby šířili slávu našeho krále do okolích panství.
Jenže pár hloupých lidí zaměnilo příčinu a důsledek a začalo tvrdit, že pokud panství nevysílá tyto vyslance, král s ním nemůže být spokojen, protože nedostatečně šíří jeho slávu a nezískává mu nová území. Jaká to lež! Není to počet vyslanců, co se počítá, ale ovoce, bez něhož bude tvé panství vyťato a hozeno do ohně! A králova sláva je v tom, že Tvé panství pod jeho vládou vzkvétá a bohatne – vždyť sláva každého krále je přeci v tom, že jeho poddaní jsou spokojení a je o ně dobře postaráno!
A s jakou radostí chodí vyslanci, když vidí, že o jejich blízké je skvěle postaráno, ale s jakým třesením a strachem jdou, když mají šířit slávu krále, o jehož dobrotě a lásce sami nejsou příliš přesvědčeni! Jak se potom navzájem povzbuzují vyhladovělé země, že mají překonat strach a vydat svědectví o králově hojnosti, místo toho, aby s hlubokým vnitřním přesvědčení mluvili o tom, co viděli a slyšeli, co na vlastní kůži zažili. Jaký to žalostný pohled a jaký to políček do tváře krále, když si jeho poddaní myslí, že je k vydávání svědectví o jeho slávě bude nutit, jako by si nebyl jistý, že by to dělali sami z vděčného srdce a radostné mysli!
I tomu se tedy pokus pokud možno vyhnout a už vůbec nenech pana Svědomí, aby Tvé poddané k něčemu takovému nutil výhrůžkami a svým bičem.
<><
Bylo by ještě mnoho co psát, ale nechtěl bych Tvou mysl naplnit hromadou věcí, které nebudeš schopný převzít, vždyť o co je užitečnější i maličko poznání, je-li s tichostí vyslechnuto, s úctou převzato a s péčí zasazeno do polí Srdce, než hromada perel, které se jen bez užitku válí někde na zemi a lidé je svýma nohama zašlapají.
Ať tedy na Tvém panství vládne pokoj a Immanuel nechť je Ti milostivě nakloněn, to Ti přeje Tvůj bratr,
ONěcoStarší