O zbožnosti
Cyklus z knihy Přísloví
Do základní školy jsem chodil ještě v době komunismu. Moji rodiče chodili pravidelně do kostela, což v té době přinejmenším znamenalo zadělávat si na potíže. Podle příkladu svých rodičů jsem věřil v Boha a pro svou víru jsem se stal terčem posměchu svých spolužáků. Určitě jsem se vymykal jejich představám o tom, jaký má být věřící kluk, protože jsem byl raubíř a lhář. Tedy věřící raubíř a lhář. Posmívali se mi, že chodím do náboženství a do kostela, říkali mi pámbíčku a pobožnej. Tehdy jsem ještě nevěděl, co si počít se svými hříchy, ale toužil jsem z celého srdce žít lépe a zbožně. Zbožně. Slovo pobožnej mě doopravdy uráželo.
Až po letech mi došlo, že „pobožný“ je starší slovo pro současné slovo „zbožný“. „Pobožný“ se dnes už moc neužívá, ale jeho tvar mnohem lépe vystihuje jeho význam. Pobožný (a tedy zbožný) je ten, kdo žije podle Boha.
Velký užitek, nebo marné úsilí
Na podzim roku 1845 začal v Irsku velký hladomor, protože se urodilo málo brambor. Irové tehdy netušili, že to je jen začátek. Znovu věnovali úsilí a zasázeli sadbu, kterou s úzkostlivou péčí uchovali před svými kručícími žaludky. Další rok byl však rokem totální neúrody. Ale s očekáváním se znovu sázelo, ale méně. Vyhladovělí Irové se však dočkali jen další velké neúrody. A tak to bylo ještě po další dva roky. Naději vystřídalo drtivé zklamání. V tomto období ztratilo Irsko přes milión obyvatel. Část z nich zemřela hladem a část z nich emigrovala do Ameriky. Zpívalo se mnoho smutných písní. Slova jedné nich vypráví:
každý litoval mámu, co syn jí odešel,
jeho otec pro něj celý život se dřel.
Celý život se snažil, aby syn lépe žil,
teď, když jsou oba staří on je opustil.
Ze zbožnosti může mít každý člověk obrovský užitek. Tak jako rolník může mít užitek z toho, že zasadí brambory a nebo syn z toho, že jeho otec celý život pilně pracuje.
Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení života nynějšího i budoucího. (1 Timoteovi 4:8)
Pavel tvrdí, že zbožnost je, na rozdíl od posilovny, užitečná ke všemu. To znamená k práci, k dospívání, ke stáří, k rozmlouvání, k učení, k dávání, k výchově, ke stavbě domu, k životu v manželství i k podnikání. Ať už člověk najde své uplatnění kdekoli, bude-li jednat zbožně (tedy podle Boha), platí pro něj Boží zaslíbení věčného života. Užitek z posilovny jednou vyprchá, ale nádherné ovoce zbožnosti bude každý zbožný sklízet i po své smrti.
Lidé jsou schopni vynaložit neuvěřitelné úsilí na to, aby se stali známými, úspěšnými, uznávanými, obdivovanými. Na konci své cesty pak mnohdy zjistí, že velká bublina splaskla a jejich úsilí bylo marné. Irové vynakládali velké úsilí a mnohé si odříkali z mnohem prostějšího důvodu. Potřebovali se uživit. Kdo by jim to měl za zlé? Nakonec se však ukázalo, že usilovali nadarmo. A Bible mluví jasně. Dokonce i zbožnost může být MARNÁ.
Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´ (Marek 7:6–7)
Zbožnost je marná, když si lidé žjijí podle svých vlastních pravidel, která vydávají za cestu k životu. Je marná, když její projevy nevychází z lásky k Otci. Co má manželka z toho, že její muž postavil nádherný dům, naplnil ho vším možným k jejímu obveselení, obklopil ji vším potřebným pro život a přitom s ní nepromluvil vlídné slovo a chodil za jinou?
Apoštol Pavel, sám Žid, píše o Židech, kteří neuvěřili v Ježíše toto:
Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně (za Židy) je, aby byli zachráněni. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží. (Římanům 10:1–3)
Zbožnost je marná, je-li žita podle falešných tvrzení, mylných představ a lživých filozofií. Věnujme tedy pozornost tomu, abychom žili podle pravdy. A pojďme se blíže podívat na to, co se dozvídáme o zbožnosti z biblické knihy pro mládež, z Přísloví.
O pokání
Byl jsem raubíř a lhář. Když jsem v roce 1995 konečně porozuměl, jak se smířit s Bohem, stal jsem se šťastným člověkem. I tehdy se našli lidé, kteří si o mně mysleli své a i moji příbuzní mě odsoudili. Můj přístup k odmítání a pohrdání ze strany se však změnil. Najednou jsem byl hrdý na to, že můžu snášet těžkosti pro Ježíše. Věděl jsem, že jsem se konečně setkal s Bohem. Tehdy jsem činil pokání ze svých hříchů, kterých bylo nepočítaně.
Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. (Přísloví 28:13)
Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. (Přísloví 24:16)
Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení. (Přísloví 14:9)
Dnes už nepřinášíme oběti za vinu. Proč? Protože Ježíš přinesl jednou pro vždy oběť za nás. Jakou oběť? Svoje tělo vydal k týrání a umučení. Svoje jméno vydal k urážení a k pošpinění. Snesl kvůli nám trýznivé oddělení od Otce. Ale tím vším nám otevřel možnost vypořádat se s minulostí, možnost vypořádat se s hříchem. Už nemá nejmenší smysl hrát si na spravedlivého a dobrého. Nemá žádný význam tvářit se, že se mě hřích netýká. Taková pošetilost by vedla jen k tomu, že se připravíme o věčný život. Nesnaž se zamést svoje hříchy pod koberec. Nikdy se nesmiřuj s hříchem! Přímí lidé se těší z toho, že ze sebe mohou svou nepravost z Boží milosti smýt.
Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. (Přísloví 6:16–19)
Tento oddíl je jako zrcadlo. Každý z nás si tu může položit otázku před Bohem – jak na tom jsem? Takových míst je v celé Bibli mnoho. Pokud vězíme v nějaké nepravosti, dejme se z ní usvědčit a čiňme pokání.
O Boží bázni
Co je bázeň Boží?
Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. (Přísloví 8:13)
Ježíš miloval spravedlnost a nenáviděl hřích. Bázeň před Bohem není takový nějaký nejasný pocit uctivého strachu z Boha. Bázeň před Bohem znamená vystříhat se hříchu. Ale nejen to. Bázeň před Bohem znamená dokonce nenávidět hřích.
Jaké to je, když někdo nenávidí svého kolegu z práce? Každý to pozná. Tak tedy i my se podobně stavějme k hříchu. Naším problémem však velmi často je skutečnost, že máme hřích rádi, protože přináší uspokojení. S hříchem je to však znovu a znovu tak, že slibuje hodně, dává málo a bere všechno. Je to lstivý podvodník. Nikdo na světě ve svém přátelství s hříchem nemůže nabýt lepší zkušenost. Výsledkem bude vždy přinejmenším zklamání. Konečným výsledkem pak ohnivé jezero.
Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. (Přísloví 29:25)
A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně. (Matouš 10:28)
Co znamená třást se před lidmi? Bát se jejich pohrdnutí nebo posměchu, nezastat se utlačeného, odmítnout prosícího, neodstranit překážku z cesty slepému, raději hřešit než se ztrapnit.
K čemu je Boží bázeň užitečná?
- Přináší život
Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne. (Přísloví 19:23)
- Je v ní bezpečí
V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. (Přísloví 14:26–27)
Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne. (Přísloví 11:27)
- Bázeň před Hospodinem vede k poznání a k moudrosti.
Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci. (Přísloví 1:7)
- Bojící se Boha je šťastný člověk
Blaze člověku, který se stále bojí Boha, ale kdo zatvrdí své srdce, upadne do neštěstí. (Přísloví 28:14)
O modlitbě
Jak bychom mohli vynechat modlitbu, když je řeč o zbožnosti? Není snad pro vás zbožnost spojena s představou klečící postavy s pohledem upřeným do nebe? Ale pozor! Jsou věci, které navenek velmi dobře vypadají, a přitom jsou uvnitř shnilé.
Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení. (Přísloví 15:8)
Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá. (Přísloví 15:29)
Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. (Přísloví 28:9)
Nemáme se snad modlit? Samozřejmě, že ano. Ale mějme na paměti že dokonce i modlitba může být Bohu ohavností. To je velmi tvrdá a závažná pravda. Modlitba je ohavností, když někdo odmítá uposlechnout Boží slovo. Neboj se však více se ponořit do Božího slova. Zcela jistě poznáš, že poslušnost Božímu slovu se vždy vyplatí. Přesvědčíš se, že vypůsobí takovou radost v tvém srdci, jakou jinde nemůžeš nikdy nalézt. Kdo žije podle Božího slova není svévolníkem a najde u Boha zalíbení.
Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. (Přísloví 10:22)
Více o životě s Bohem
Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon. (Přísloví 29:18)
Zbožný život nelze žít bez Boha, nelze ho žít bez Ježíše Krista. Aby pramen nevyschl, musí pršet. Bůh nikoho nenechává v těžkostech napospas. Bůh dopouští, ale neopouští. Podívejme se tedy z blízka ještě na několik dalších míst, kde uvidíme, jak s námi Bůh jedná.
Důvěřuj Bohu více než své rozumnosti
Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem. (Přísloví 3:5–8)
Pojedeš-li autem z Dačic do Jihlavy a narazíš na objížďku, která Tvou cestu prodlouží ze 45 km na 70 km, co uděláš? Dovedeš se v té chvíli rozumně rozhodnout? Nepochybně ano. Je rozumné vydat se po objížďce i když 35 km je poměrně velká vzdálenost navíc. Znáš-li kratší cestu, může být rozumné vydat se kratší cestou. V tu chvíli se ale ozve Bůh a ty nabudeš přesvědčení, že máš jet jinou cestou, přes Třebíč. Tím se však vzdálenost prodlouží ne o 25 km ale o 35 km. To nejlepší, co můžeš je uposlechnout Boha. Vím, vypadá to z tvého pohledu velmi nevýhodně a nerozumně, ale zaručuji ti, uposlechnout Boha se vždycky vyplatí.
Čechové, národ vynalézavý, překroutili některá přísloví. Říkají: Kdo šetří má za tři, ale kdo krade má za deset. Stejně tak jsem slyšel: S poctivostí nejdál dojdeš, ale nepoctivý tam bude dřív. Ve světle příkladu pana Koženého, se může zdát, že to tak opravdu funguje. Ale nezapomeňme na to, že konečné zúčtování máme teprve před sebou. A jiné přísloví říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. (Čechové, aby nezůstali pozadu říkají: Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení).
Důvěřujme tedy Bohu více než svému úsudku, více než své intuici. On ví více než víme my, on nás miluje více, než my sami sebe.
Bůh nás vychovává
Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání. Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení. (Přísloví 3:11–12)
Víme, že Bůh miluje člověka. Ale pohané a někdy dokonce i křesťané to příliš často chápou chybně tak, že pokládají Boha za lidumila, který ani mouše neublíží.
Snad každý otec na zemi přirozeně cítí odpovědnost za to, aby své děti dobře vychoval a předal jim to nejlepší, co v životě poznal. Zcela přirozeně toužíme po tom, aby naše děti vyrostly ve slušné lidi a tak, jak umíme se o to taky snažíme. Takže by pro nás nemělo být až tak těžké pochopit, že také Bůh nás někdy nechá, abychom si natloukli nos. Můžeme porozumět, že nás někdy uvádí do těžkostí, ne proto, aby nás trápil, ale proto aby nás zformoval.
Bůh vždycky dělal všechno dobře. Kdyby Bůh byl konstruktérem aut, nekupoval bych si Audi ani Ferarri. Koupil bych si auto zkonstruované Bohem. Výsledek Boží práce je vždy dobrý. Nechme se poučit, dejme si říct, když s námi Bůh jedná.
Přímost, věrnost a integrita (neporušenost)
Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná. (Přísloví 11:20)
Agúr mluví o Bohu
Autorem drtivé většiny výroků v knize Přísloví je Šalomoun, nejmoudřejší král všech dob. Jen kratičkou část napsal Agúr. Přesto jsem se pozastavil nad tím, co o Bohu napsal. Agúr bez nejmenšího náznaku pochybnosti říká, že Bůh má Syna. Agúr ve své době ještě nemohl znát Ježíše Krista, ale s neochvějnou jistotou proroka o něm píše a věří v něj. Agúr to tak napsal, protože znal Boha a kromě toho nám také zanechal varování.
Slova Agúra, syna Jákeova. Výnos. Výrok toho muže k Itíelovi, k Itíelovi a Ukalovi. Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám. Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého. Kdo vystoupil do nebe i sestoupil? Kdo si nabral vítr do hrstí? Kdo svázal vody do pláště? Kdo vytyčil všechny dálavy země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna? Vždyť je znáš. Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem. (Přísloví 30:1–6)
Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! (Izajáš 5:20)
Je zlé vydávat hřích za spravedlnost. Stejně špatné je vydávat dobrý čin za hřích. Abychom to rozeznali lépe, musíme poznat Boží srdce a Bůh se dává poznat těm, kteří ho usilovně hledají.
Závěrem
Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny. (Přísloví 23:17)
Paní Současnost je pyšná. Libuje si v tvrzení, že Všemohoucí je už dávno překonaný přepych těch, kteří v něho skládají svou naději. Má radost, když může prohlásit: Jsem soběstačná a nadmíru vyspělá. Bydlím v bezpečí, naplno se směji a skvěle hoduji, nic mě nezaskočí. Srdcem ocelovým, chladným nevnímá hlas volajícího, k jejím uším nedolehne dobrá zpráva. Až procitne ze svého snu, nebude nikoho, kdo by vztáhl svou ruku a zadržel její závratný pád do tmy. Její zděšený křik neuslyší žádný, kdo by mohl pomoci. Hrůza ji sevře jako neprostupná hora.
Ty, kdo piješ její víno a lačníš po jejích lahůdkách, zastav se na chvíli a slyš! Mohutný zvuk vozů Krále králů z dáli sílí. Opusť dům pyšné Současnosti než přijde velký den, vydej se vstříc Probodenému, vrhni se na svá kolena a pros o slitování. Zda-li ne pro tebe visel na kříži? Zda-li ne proto, aby železné okovy děsu zbavil jejich moci?
Radujte se tedy z Boha vy, kteří jste ho poznali. Žijte svůj život podle Boha ať už děláte cokoli. A vy, kteří jste Boha dosud nepoznali, přemýšlejte o tom, co vám říká, ať neprošvihnete příležitost vystoupit z vlaku, jehož konečná stanice se vám určitě nebude líbit.