Poslat na e-mail
Wed 15. 11. 2006
Bůh ve školní lavici
„Pane, a moc tě prosím, ať ta zítřejší písemka dobře dopadne.“ Jana vstala z kolenou, a její oči si zase pomalu přivykaly světlu. Matematika, pomyslela si skoro s děsem, tenhle předmět ji trápil už odmalička. Prostě nebyla schopná těm divným písmenkům a číslům porozumět, a tak se z každé zkoušky stávala její noční můra. Trojka, čtyřka, trojka, pětka, běželo jí hlavou, když si převíjela známky z nenáviděného předmětu za poslední rok, a musela se ptát sama sebe, jestli to kdy bude lepší.