Studnice

Avriel otevřel oči. Snažil se spát, ale jeho duch v něm byl této noci příliš vzrušený, než aby mohl usnout. Shodil ze sebe deku, a tiše vstal na své nohy. Poodešel kousek od tábora, našlapoval tiše, jak to umí snad jen lesní lid. „Lumene istai,“ zašeptal do nočního ticha, a vedle jeho ruky, zakřivené do zvláštního gesta, se zhmotnila malá koule studeného světla. Tohle světlo pro něj bylo jako přítel, svítilo mu už tolikrát na pouti tmou, vlastně to bylo první zaklínadlo, které se naučil ve škole magie.